Studentský kulturní projekt

Kam spěje naše vzájemná komunikace

08.09.2017 11:01

Už jste si také všimli, že naše komunikace se od milénia podstatně změnila. Jako lidé si mnohem méně povídáme, tedy v osobním kontaktu. Většina z nás již spoléhá pouze na elektronickou komunikaci, kdy bez monitoru a klávesnice si nejsme schopni vyřídit ani lístek do kina.

 

„Mami, prosím Tě, co je toto za písmenko“, s těmito slovy jsem nedávno přišla za svojí maminkou. Maminka se na mě nechápavě podívala, a po krátké chvíli mi odpověděla: „Copak Ty neznáš velkou psanou abecedu, vždyť vás to učili ve škole!“ Ano, ve škole jsme se to učili, to je pravda, ale pokud mi dnes někdo předloží dokument s ručně psaným textem, tak tápu, co jednotlivá velká písmenka vlastně znamenají. Pěkný rukopis mají stále starší lidé, kteří si na tomto umu stále zakládají. Jistě se ale ptáte, čím je to dáno, že my mladí to nesvedeme, a odpověď je velmi prostá. Jsme generací klávesnic a Wordu, kde jsou uvedená pouze tiskací písmena, která se nám vryla tak hluboko do paměti, že pokud již máme napsat ručně souvislý text, tak většinou tápeme, a neumíme se s psaným textem řádně vypořádat. Vždyť, mnozí z nás si píší ve škole ruční poznámky velkými tiskacími písmeny, když si zrovna zapomněli svůj notebook doma. No, a jak tedy vypadá náš rukopis. Jednoduše, jako text ve Wordu.

 

Pouze se obávám chvíle, kdy se vrátíme o několik stovek let zpátky, a budeme se opět podepisovat třemi křížky. Například při vyřizování pracovní smlouvy, kdy nás vyzve personalistka, abychom se na smlouvě podepsali, my uvedeme místo podpisu XXX.


 

 

Vyhledávání