Studentský kulturní projekt

Sám život píše šťastné příběhy

08.09.2017 11:02

Ve svých článcích se věnuji především tématu kultury a volného času. Mapuji život v pražské metropoli z pohledu divačky, posluchačky, ale rovněž turistky. Velmi ráda objevuji malebná zákoutí hlavního města, která nejsou stále příliš dotčená ruchem velkoměsta. S nadšením sleduji život kolem sebe, a sleduji rozmanitosti všedních dnů, ačkoliv by se nám mohlo zdát, že všední dny jsou šedé a ponuré. Osobně vnímám všední dny zalité barvami a optimismem, ale aby tomu tak bylo, první krok je vždy na mě. Nestavím se k životu negativně, a nestavím se k svému okolí zády. Dnes bych Vám ale ve svém článku přiblížila nevšední zážitek, který bude malou reportáží z běžného prostředí, kde se každý z nás pohybuje. Velmi ráda bych se s Vámi podělila o nevšední zážitek z pražské MHD.

 

Nicméně, posuďte sami, zdali jsou dny našeho života vždy šedivé a pesimistické.

 

Psal se sváteční den 5. červa 2016, ačkoliv bylo úterý. Slavili jsme státní svátek Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Mnozí z nás měli volný den, který využili k návštěvě svých blízkých a přátel. Zajisté, jsou i lidé, kteří ve svátek musí do svého zaměstnání. K těmto lidem se řadí zdravotníci, policisté, hasiči, prodavači, řidiči, a mohla bych jmenovat mnoho dalších profesí.

V mém příběhu, který Vám budu vyprávět, se stal ústřední postavou řidič pražské hromadné dopravy. Ve sváteční den jsem se vracela z návštěvy svého strýce. Bylo poledne, a cestovala jsem autobusovou linkou 120 přes obec Slivenec na Praze 5. Osazenstvo autobusu sčítalo pouhých 6 cestujících včetně mě, ale mohu podotknout, že jistě máme všichni z cestování nevšední zážitek. Ve chvíli, kdy se trasa linky stáčí do obce, řidič autobusu zastavil. Samozřejmě, každý z nás se podíval z okna tohoto dopravního prostředku, protože jsme stáli mimo obvyklou zastávku. Vzápětí ale před vozidlem přes vozovku přeběhla dospělá kočka. Aha, řekla si většina z nás. "To je ten pravý důvod, proč jsme zastavili". Ovšem, kočka byla na druhé straně vozovky, ale řidič v jízdě nepokračoval, a stále vyčkával. My, cestující, jsme začali bystřit svůj zrak, abychom byli v obraze, jaká dopravní lapálie nás potkala. "Jestliže autobus nežačal ani hořet, ani jsme nebourali, tak proč tedy vlastně stojíme!" Po chvíli jsme si ale všimli na krajnici vozovky malého uzlíčku chmýří. Za dospělou kočkou hodlalo přejít na druhou stranu malé koťátko, kterému se ještě mezi sebou pletly jeho malé nožičky. Hurá, zvládlo to! Sice s vrávoravou chůzí, ale vozovku bez úhony přeběhlo. Jaká to byla asi obrovská úleva pro jeho kočičí mámu!

Vyhledávání